HISTORICKÉ MEZNÍKY TERORISMU 1. část

(Bc. Kateřina Bízová) ANOTACE: Terorismus jako pojem, či jeho vysvětlení, mnoho slovníků a odborných publikací velice těžko popisuje. Mnoho definic se rozchází, avšak jedno je jisté, po teroristických útocích z 11. září 2001 se tento termín začal objevovat mnohem častěji a vznikalo mnoho nových explikací a pro mnoho národů, etnických menšin, náboženských skupin a samotných států představuje hrozbu stejného původu jako válka. Proto mi dovolte v následujících článku (krátkém seriálu) přiblížení pojmu jako takového.

Klíčová slova: terorismus, mezinárodní terorismus, náboženský terorismus, národní terorismus, hašašíni, Thúgy, ruští narodnici, PLFP Černé září, Hizballáh, ZHN terorismus

Základní seznámení
Teror – toto slovo přesně vystihuje podstatu celého terorismu. Mohli bychom ho volně přeložit jako děs, strach, je tedy nadevše jasné, jaké skutky s ním byly, jsou a bohužel i budou nadále spojené. Na začátku 80. let byla vydána v USA legislativní definice terorismu, pomocí které se posuzuje a vyhodnocuje podstata teroristického činu: „Terorismus je propočítané použití násilí, nebo hrozby násilím, obvykle zaměřené proti nezúčastněným osobám, s cílem vyvolat strach, jehož prostřednictvím jsou dosahovány politické, náboženské nebo ideologické cíle. Terorismus zahrnuje i kriminální zločiny, jež jsou ve své podstatě symbolické a jsou cestou k dosažení jiných cílů, než na které je kriminální čin zaměřen.“[ 1]

Terorismus skýtá nepřeberné množství forem a druhů. Publikace uvádějí tyto hlavní: mezinárodní terorismus (podporován jiným státem, než v jakém je čin vykonán, cílem jsou tudíž obyvatelé cizího státu), globální terorismus (jádro teroristických skupin je jedno, ale jeho pobočky jsou po celém světě, přičemž mohou vykonat několik útoků najednou pod hlavičkou jedné organizace; oficiální vznik po 11. září 2001), náboženský terorismus (prosazování určité náboženské ideologie násilím), národní terorismus (hájení národních zájmů uvnitř státu a případné vynucení si změny v politice, IRA, ETA), narkoterorismus (násilí narkomafie k prosazení svých cílů) a velice rozsáhlý počítačový terorismus (nabourávání se do systémů za účelem vykonat trestný čin). Nováčkem mezi druhy terorismu se stal informační terorismus, který prostřednictvím zneužívání, poškozování nebo krádeží manipuluje s cizími daty. Takovéto činy se zdají pouze banální, avšak vezmeme-li v potaz případný útok do databank, nebo v ještě horších případech do vládních, policejní a vojenských systémů, byly by schopny ohrozit ve své podstatě i celkovou bezpečnost státu.

Podíváme-li se zpět do dob minulých, zjistíme, že užívání násilí k dosažení určitých cílů, změn či obohacení je de facto stejně staré jak lidstvo samo. Násilí se užívalo i v dobách prvního stádia vývoje člověka. V té době homo habilis také bojoval se svými druhy o ulovené jídlo či o družku. Jediné, co se stále mění, jsou formy a způsoby jak dosáhnout daného cíle. Věda i technika vyspívá každou minutou a zbraně a možnosti jsou čím dál tím snadnější. Zatímco za dob králů a celkově středověku byla možnost vybojovat území či zneškodnit cíl pouze v minimálním rozměru, v současné době díky Internetu, chemii, jaderným programům a vojenské síle lze na mezinárodním dějišti dosáhnout prakticky čehokoli. Jedno mají všechna období společné, a to je celková podstata – vytvořit násilí a vyvolat strach. Mnoho historiků uvádí tři základní historické roviny, které jsou úzce spjaty s teroristickými činy, nebo dokonce terorismem samotným. Je tudíž na místě seznámit vás s těmito historickými mezníky, abyste si sami mohli udělat obrázek o postupu a vážnosti těchto činů. 

Prehistorie
Jako prvotní horizont můžeme zmínit období prehistorie, do něhož bychom mohli s naprostou přesností začlenit vraždy tyranů z antického Řecka či Říma, zéloty, kteří vraždili dýkami a meči a tím se snažili vyvolat povstání proti Řekům a Římanům žijícím v Palestině. Stejnou formu zastrašování používali také hašašíni, jejichž hlavním cílem bylo šířit správnou formu islámu a uchylovali se k veřejnému vraždění za bílého dne. Nejextrémnější hašašínská odnož ší´itské ismá´ílíje měla perfektně vycvičené válečníky a ovládala skupinu radikálních kazatelů. Zasvěcení bojovníci patřili do skupiny fidá´íjů a „strach z rizika možného úmrtí byl, podle soudobých muslimských i evropských pozorovatelů, nejspíše tlumen požíváním drog, podle legendy i přebýváním v rajských zahradách Alamútu, kde se před akcí simulovala podoba odměny v případě sebevražedné akce.“[2] Abychom uvedli i jiný případ, z druhého konce světa, poukážeme na thugy. Jednalo se o sektu, která uznávala bohyni Kálí a přepadáváním pocestných a jejich následným mučením poskytovala své modle oběti.  

Jistou podobnost můžeme najít také v inkvizici. Principem inkvizice bylo vypořádat se na rozkaz katolické církve s heretickým chováním. Nebránila se použít všechny možné v té době dostupné prostředky – od psychického nátlaku a vyhrožování přes mučení až po následné upálení či oběšení.

Anarchistická, nacionalistická a nihilistická rovina
Zmíněnou rovinu bychom mohli také nazvat moderní historií terorismu, odehrávající se v první polovině minulého století, v době rozkvětu anarchismu. V tomto období docházelo k pučům a snahám převzít vládu nad vlastními, geograficky danými územími. Ruští narodnici vedli organizovaný boj proti autokracii, radikální skupiny v Irsku, Makedonii, Srbsku a Arménii používaly právě teroristické metody k vybojování autonomie svého území či národní nezávislosti. Přestože v této časové rovině existují ve formách terorismu rozdíly, jedno víme naprosto přesně. Průmyslová revoluce v 18. a 19. století rozdělila svět a společnost na několik táborů a odstartovala vlnu agresivních útoků. „Tak například úspěšné i neúspěšné akce ruských anarchistů byly jedním z iniciačních impulzů procesu, který vyústil v ruskou říjnovou revoluci. Atentát v Sarajevu na arcivévodu Františka Ferdinanda se zase stal záminkou pro rozpoutání 1. světové války, požár Říšského sněmu v roce 1934 byl využit k nastolení nacistické diktatury v Německu.“[3] Útoky v tomto období měly hlavně sociální podtext, vyplývající ze špatných existenčních podmínek. Ve Spojených státech se hovořilo o „terorismu pracující třídy“[4], kdežto v evropských zemích byl terorismus pod hlavičkou zemědělství a průmyslu.

Období po studené válce
Pojem studená válka se začal používat po 2. světové válce. Právě v tomto období zaznamenal terorismus masivní rozmach. Za důsledek můžeme považovat právě finální dokončování obou válek a následnou obavu ze vzniku třetího globálního konfliktu. Situace se uklidnila až pádem Berlínské zdi, rozpadem SSSR a zánikem Varšavské smlouvy. I když nevznikaly problémy mezi mocenskými bloky, hlavními aktéry studené války se stala vnitřní území obou bloků. Výstižným příkladem je okupace Afghánistánu v letech 1979–1988, kdy spolu vedly boj USA a SSSR. Dle mého soudu přinesla tato situace mnohem více než pouhý boj o mocenské přerozdělení okupovaného území; byla jednoznačným podnětem k založení al-Kaida. Velký nárůst zaznamenal i revoluční terorismus nebo partyzánské boje – guerilly. Ve vývoji dalších let je jasně viditelný posun v teroristických činech. Povstalci již nebojovali pouze za území či nezávislost a svrchovanost, ale svou pozornost věnovali i jiným cílům a stalo se faktem zhola nepodstatným, že útoky budou směřovány na civilní obyvatelstvo. Od počátku 70. let je možno vidět nárůst útoků na diplomatické mise. V podstatě se nejedná o cílené útoky, nýbrž o získání mediální publicity. Útoky ovšem měly za následek zastrašení hodnostářů vysílajících zemí, a tudíž jejich neangažování se do politiky v přijímajícím státě. Asi nejvýznamnějším a pro teroristy nejlépe provedeným útokem, co se zmíněné medializace týče, byl v roce 1972 únos izraelských atletů na OH v Mnichově. Tento opovrženíhodný teroristický čin vykonala frakce z PLFP Černé září. Jejím hlavním požadavkem bylo propuštění více než 200 vězňů z izraelských věznic. Smutným vyústěním celého konfliktu bylo 15 mrtvých osob. Po skončení záchranné akce začaly vznikat státní útvary pro odhalování organizovaného zločinu a boj s terorismem. Vyvstalo několik otázek ohledně bezpečnosti:

„1. Jak je možné, že došlo k útoku v olympijské vesnici, kde byla vysoká úroveň bezpečnostních opatření, a proč se nepřihlédlo k upozorněním, která možnost útoku signalizovala?

2. Byly opravdu vyčerpány všechny možnosti řešení před použitím síly a byla policie takticky dobře připravena?

3. Mohl být výsledek incidentu jiný, pokud by vláda Izraele poskytla německé policii větší prostor pro vyjednávání?“[5]

I do muslimského světa přichází nový směr. Jde o novou ideologii, která nebyla cizí ani křesťanství, a sice o fundamentalismus. Islámský fundamentalismus vznikl v Egyptě jako odezva na import nových technologií ze západního světa. Jedná se o návrat k tradicím, nebo aspoň k tradičnímu výkladu víry.  Velkou spojitost má také s íránskou revolucí v letech 1979, kdy se k moci dostal ajatolláh Chomejní, jenž zavedl přísný náboženský řád a vedl ostrý boj proti „velkému satanovi“ – USA. Chomejní na sebe strhl ještě před smrtí neuvěřitelnou pozornost, když vyhlásil fatwu nad spisovatelem Salmanem Rushdiem, který napsal Satanské verše. „Oznamuji všemu hrdému muslimskému lidu na světě, že autor knihy Satanské verše, která je namířena proti islámu, Prorokovi a Koránu, spolu se všemi, kteří se podíleli na jejím vydání a byli si vědomi jejího obsahu, jsou odsouzeni k smrti.“[6] S příchodem nového desetiletí přišla opět novinka na poli mezinárodního terorismu. V médiích se začaly objevovat zprávy o sebevražedných akcích jednotlivců. Za toto sebeobětování se (v případě muslimů) většinou získají (alespoň oni v to věří) možnost postupu do vytouženého ráje a dokončí tak pozemskou reinkarnaci. První zmínka o sebevražedných útočnících ze ší´itského hnutí Hizballáh přišla v roce 1982, těsně po vpádu izraelských vojsk do Libanonu. Okupanti, kteří se přidruží k těmto skupinám, doufají v lepší zítřek pro jejich rodiny. Cílem útočníků bylo v tomto případě izraelské velvyslanectví a vojenské objekty, do kterých najížděli auty naplněnými výbušninami. Léta 90. celkovou myšlenku terorismu rapidně změnila.  Ideologický terorismus ustoupil do stínu a na světlo se pomalu prodíral náboženský a nacionalistický terorismus. Změna, jež přišla, transformovala cíle, metody a prováděcí prostředky. Pozornost musela být také věnována v mnohem větší míře i ZHN terorismu ozící užitím zbraní hromadného ničení. „Dne 20. března 1995 se tato chmurná vize stala realitou. V přeplněném tokijském metru byl rozptýlen otravný bojový plyn sarin. Útok si bezprostředně vyžádal 12 obětí na životech a více než 5 000 zraněných cestujících. V tomto okamžiku bylo bezpečnostním a vojenským odborníkům i politikům jasné, že v oblasti terorismu došlo ke kvalitativnímu zlomu a že jev, o kterém se doposud uvažovalo pouze hypoteticky a pro který se vžil termín „superterorismus“ se stal skutečností.“[7] Přelomové roky 20. a 21. století vyhlásily mezinárodnímu terorismu jasně ozbrojený boj. V důsledku nesourodosti technologií, zbraní, metod, počtu účastníků začalo být těmto konfliktům přezdíváno asymetrické hrozby. Mezinárodní terorismus se stal nositelem nového přívlastku a jeho činy se řeší již na globální úrovni. Asi největší a poslední (co se do velikosti útoků týče) bylo rozhodně 11. září 2001. Na živých záběrech z New Yorku, kterým jsme původně nevěřili a pokládali je za nový superakční film, jsme brzy pochopili, že jde o skutečný čin brutální agrese. Teroristický útok takového původu je již z pohledu rozprostření celé sítě al-Kaidy neuvěřitelný a v globální rovině se drží i oběti, které nebyly pouze americké národnosti. Nastaly otázky stejného typu jako u únosu izraelských atletů.        

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

BRZYBOHATÝ, M: Terorismus I. Police history. Praha 1999. ISBN 80-90-2670-1-7.
BRZYBOHATÝ, M: Terorismus II, Police history. Praha 1999. ISBN 80-902670-4-1.
BRZYBOHATÝ, M.: Současný terorismus. Vojenské rozhledy. Praha 2002. ISBN 1-55587-867-9.
DAVID, V., MALACKA, M.: Fenomén mezinárodního terorismu.  Linde. Praha 2005. ISBN 978-80-7201-524-5.
HUNTINGTON, S. P.: Střet civilizací – Boj kultur a proměna světového řádu. Rybka Publisher. Praha 2001. ISBN 80-86182-49-5.
Kolektiv autorů: Kronika lidstva. Fortuna print 1995, ISBN 80-85873-42-7.
Kolektiv autorů: Mezinárodní terorismus – nový nebo starý fenomén? Centrum pro ekonomiku a politiku. Praha 2004. ISBN 80-86547-33-7.
KROPÁČEK, L.: Islám a Západ – Historická paměť a současná krize. Vyšehrad. Praha  2002. ISBN 80-7021-540-2.
MENDEL M: S puškou a koránem, Orientální ústav AV ČR, v.v.i. 2008. ISBN 978-80-85425-63-5.
TOFFLER, A., TOFFLEROVÁ, H.: Válka a antiválka. Nakladatelství Dokořán a Argo. Praha 2002, ISBN 80-86569-16-0.

SLOVNÍK CIZÍCH POJMŮ
skupiny fidá´íjů – ti, co se obětovali či obětují
guerilla – španělští partyzáni
PLFP – Lidová fronta pro osvobození Palestiny; palestinská teroristická skupina založena 1967; 6. září 1970 unesla čtyři dopravní letadla a tři z nich dopravila do Jordánska, kde propustila všechny cestující vyjma Izraelců a osob se jménem odpovídajícím židovskému původu; i přes záruky jordánského krále nechala po šesti dnech držení letadlo explodovat
Fatwa – prohlášení nejvyšších duchovních, vysvětlující jejich rozhodnutí, zároveň také znamená výzvu k odstranění osoby; přesně takto to je v tomto případě
Hizballáh –  libanonská šiíts ká politická a militantní organizace existující od roku 1982
ZHN terorismus – také superterorismus (ze: Zbraně Hromadného Ničení)