PLATÍME DAŇ ZA ZLODĚJE - 10,5 miliardy korun za „pět prstů“

(Ivo Popardowski) Podle britské společnosti Centre for Retail Research, která zkoumala čtyřiadvacet zemí Evropy a dalších sedmnáct z celého světa, si lidé v českých maloobchodních regálech nakradli během dvanácti sledovaných měsíců v letech 2010 a 2011 zboží za 532 miliónů dolarů, tj. asi 10,5 miliardy korun. Obchodníci tak u nás přišli v průměru o 1,53 % tržeb, které si ve formě zboží odnesli neplatící zákazníci a zaměstnanci.

Můžeme se jen domnívat, jaký podíl mají na podivném českém „mistrovství“ hospodářská krize, případně fakt, že máme kde krást. Vždyť podle studie staré zhruba tři roky je Česká republika v rámci středoevropských a východoevropských zemí zahlcena největším množstvím hypermarketů na kilometr čtvereční.

Přestože retailové řetězce využívají sofistikovaný integrovaný bezpečnostní systém ochrany, který je kombinací elektronické ochrany zboží, technické ochrany, kamerových systémů a několika druhů fyzické ostrahy (mobilní hlídka, strážný, detektiv, strážný asistent atp.), počet krádeží se výrazně nesnižuje. A to i přesto, že na prodejních plochách pracují detektivové v civilu, kterým je ve většině případů nápomocen uniformovaný strážný. Zloděje chytají vytipování a zadržením při činu. Proti organizovaným skupinám lapků, kteří jsou schopni působit v širokém akčním rádiu, nasazují agentury členy mobilních detektivních skupiny včetně odpovídající techniky.

Nemalá část zadržených se rekrutuje také z řad zaměstnanců obchodních domů. Tito si svoji výplatu „vylepšují" tzv. přátelskými nákupy, což je postup, kdy se pokladní domluví se svým kamarádem či známým, který při průchodu sice projde pokladní čarou, za nákup však nezaplatí. Někteří zaměstnanci na to jdou tak promyšleně, že si spočítají průměrné procento nezaviněných ztrát na prodejně a poté kradou tak, aby skladba tohoto „přátelského nákupu" nepřekročila akceptovanou mez a to jak z hlediska sortimentu, tak i výše předpokládaných ztrát.

Z obecných statistik vyplývá, že celková čísla se v podstatě nemění, v jednotlivých letech se liší pouze v procentuálních jednotkách. Vliv na počty krádeží má samozřejmě skladba jednotlivých geografických lokalit a jejich zalidnění. Je jisté, že například v Jihočeském kraji, který je méně zalidněn a nevykazuje znaky velkých městských aglomerací, bude krádeží méně, než například v Moravskoslezském kraji, kde je značná nezaměstnanost a vyšší koncentrace nepřizpůsobivých občanů. K vysoce rizikovým aglomeracím již historicky patří také hlavní město Praha, Středočeský, Severočeský a Západočeský kraj.

Zajímavý je také pohled na statistiky jiných zemí. Jihočeskému kraji je rozsahem a zalidněním obdobný například územně správní celek v Rakouských Korutanech. Je zřejmé, že díky vyšší životní úrovni je na tom tamní kultura „nakupování“ nepoměrně lépe a statistické údaje krádeží zahrnují čísla v řádech jednotek.

Jak jsem již výše zmínil, v České republice se sice dramaticky statistika nemění, přibývá ale brutálnějších a násilnějších forem krádeží. Podle informací Policie ČR bylo jen v měsíci srpnu letošního roku na území ČR řešeno 18 přepadení prodejen se zbraní v ruce a 331 krádeží v nočních hodinách. Bohužel se dá s jistou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že počet krádeží se zatím významněji snižovat nebude, což lze dovozovat z celkové ekonomické situace a přímo souvisejících podmínek na trhu práce.

Jak je patrné z přiložené tabulky statistických údajů o počtu záchytů a hodnoty odcizeného zboží, patří k oblíbenému a stálému sortimentu „nenechavých“ zákazníků čokolády, bonboniéry, alkohol, parfémy, kosmetika, spodní prádlo, ale i zubní pasty, holící břity a strojky a dražší uzeniny.

Mimo těchto „nejběžnějších“ komodit se se samozřejmě obliba zboží mění v určitých časových intervalech v závislosti na roční době a z ní vyplývajících specifik. Je tedy zřejmé, že jiný sortiment je žádanější o Velikonočních svátcích, jiný zase v období Vánoc.

Kromě vyjmenovaného sortimentu existuje samozřejmě celá další řada výrobků, které jsou vysoce ztrátové. Je proto nezbytné zákazníky upozornit na následující, v denní praxi často realizovanou skutečnost. Obchodníci, ve snaze ušetřit finanční náklady, často redukují počty nasazených detektivů i uniformovaných strážných na svých prodejních plochách. Reálně vzniklé ztráty se poté snaží řešit jinými prostředky. Jedním z nich je případ, kdy choulostivé zboží již preventivně zatíží vyšší cenou, aby alespoň částečně pokryli ztráty v případě jeho odcizení. Pomineme-li fakt, že tato jejich opatření do značné míry zkreslují údaje o zadržených pachatelích, a také o hodnotě zadrženého zboží, vyvstává z takového opatření problém zejména pro koncového zákazníka. V důsledku šetření obchodníka na preventivních bezpečnostních opatřeních mu totiž jeho předpokládanou ztrátu uhradí formou jakési nepřímé a oficiálně samozřejmě nedeklarované „daně“ za zloděje, kteří si ztrátové zboží před ním „nakoupili“ zdarma.